Scénáře

Zmíním jen ty zásadnější. O Vánocích roku 1997 mně zavolali z České televize, dozvěděli se, že máme s Michalem Kolářem rozepsanou knížku o Janu Masarykovi, a řekli, že by rádi ke kulatému výročí jeho smrti (zemřel 10. 3. 1948) odvysílali dva hodinové filmy, jeden o jeho životě a druhý o té záhadné smrti. Byl to i na poměry devadesátých let dost divoký termín, něco málo přes dva měsíce, do čehož se mělo vejít všechno, včetně scenáristické přípravy. Myslím si, že jediný režisér, který to byl tenkrát schopen se ctí absolvovat, byl Jaroslav Brabec: byl ochoten do toho jít, přestože musel vidět, že ve mně má scenáristu tehdy velmi, velmi intuitivního. Zažil jsem s ním pak dva měsíce velmi tvrdé práce, které mě tenkrát skoro položily, ale na které neobyčejně rád vzpomínám. Absolvovali jsme natáčení na mnoha místech Česka a Slovenska, točili jsme v Anglii, na spoustě míst v Americe atd. a Jarda to pak stříhal do poslední chvíle. Vzpomínám si, že abychom ty noci ve střižně přežili, vařil tam k tomu různé své silné asijské čaje, po kterých jsem někdy vídal před očima šedivé skřítky. Pak jsem přijel v půl sedmé ráno ze střižny domů, zapnul kvůli insomnii televizi a zrovna tam padl gól našich zlatých finálových hochů v Naganu, byly to tenkrát dohromady dost smíchané dojmy. Ty filmy pak šly na ČT1 dva večery po sobě, ten první Jarda tehdy stihnul normálně odprezentovat na vnitrotelevizní schvalovačce, ale ten druhý už ne, stříhal ho do posledního dne a do poslední chvíle, a v momentě, kdy ho ČT v 20:00 pustila, myslím nikdo na světě kromě něj nevěděl, co v tom bude. Kdyby se byl při té práci třeba zbláznil (čemuž by se vzhledem k tempu nebylo možné divit) a natočil tam v té šedesátiminutové stopáži například svůj zadek, byl by v programu ten zadek. Ale nebyl, dopadlo to dobře.

České století: s režisérem Robertem Sedláčkem jsem se poznal v roce 2007, když sbíral materiál pro svůj televizní film o Gustávu Husákovi. Pak jsme se občas scházeli a kecávali o historii, o kterou se Robert do hloubky zajímal. Mně tenkrát vyšly České okamžiky, vymýšleli jsme, že bychom na motivy toho nabídli České televizi nějaké atmosférické filmy, ale nakonec jsme se shodli na tom, co nás na té historii dvacátého století vlastně nejvíc zajímá. Že když tak často žasneme nad důsledky, přáli bychom si víc vidět do příčin politiky, do toho, jak se ti chlapi (protože ženy u toho bohužel skoro nikdy nebyly) usnášejí, jak se to děje, že se přijímají ta rozhodnutí, jaká se přijímají, jestli jedni opisují od druhých (třeba osmašedesátníci od mnichovanů) atd., tj. jaké jsou vlastně ty mechanismy, které vedou k tomu, že nakonec někdo vyleze před novináře a řekne: Tak to bude. Tj. nabídli jsme televizi sérii osmi kecacích filmů vztahujících se k osmi podle nás klíčovým letopočtům, oni na to nejenže přistoupili, ale když uviděli natočené první dva díly, objednali si ještě jeden navíc (o rozpadu federace v roce 1992). Robert tu těžkou práci, kterou si naložil, pak zvládnul podle mě jako velký režisér. (O filmu Hovory s TGM už byla řeč výše.) Tak.

Odkazy:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Kosat%C3%ADk
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1330
http://www.rozhlas.cz/lide/dvojka/_osoba/1949